Senátoři se k novele vyjadřovali vesměs kriticky. Předmětem jejich kritiky bylo především vyjmutí limitu pro toleranci alkoholu v krvi 0,3 promile, který původně Senát navrhl a sněmovna s nejasnou argumentací zrušila.
Rozsáhle se k předloženému zákonu vyjádřil především senátor Kubera (ODS).
Senátor Dryml (ČSSD) pronesl mimojiné:
„Chtěl bych se vrátit k jedné věci, která pálí hodně moc lidí. V červenci 2006 získala obecní policie pravomoc měřit rychlost vozidel v silničním provozu. Záměrem bylo, tím bohulibým, aby obce mohly zajistit dodržování pravidel silničního provozu na nebezpečných místech – u škol, poblíž přechodů pro chodce. Brzo však některé obce se rozhodly tuto pravomoc využívat jinak, a to k výběru prostředků do obecních rozpočtů pomocí tzv. rychlostních pastí, tedy míst s nesmyslně nízkým rychlostním limitem a stacionárním měřením. Výrok starosty Moravských Budějovic z roku 2008 – místní o tom budou vědět, pojedou pomalu, má to být past na ty neukázněné přespolní řidiče – mluví za vše.
V některých městech a obcích – a to je daleko horší – obecní policie rezignovaly na většinu svých dosavadních úkolů a věnovaly se pouze skrytému měření rychlosti, a to na úkor jiných činností, pro které byly původně – a zákon o městské policii to jasně říká – vytvořeny, tedy k tomu, aby ochránily především občany před drobnou násilnou a majetkovou kriminalitou a k dodržování veřejného pořádku.
Popsané excesy vyvolaly negativní reakce mezi veřejností. A vzpomeňme si na to! A proto se na podzim 2008 přikročilo k tomu, že obecní policii hrozilo, že by jí pravomoc měřit rychlost měla být odňata. Právě iniciativou Senátu v roce 2008 však byly nastaveny takové podmínky, které zajišťovaly určitou rovnováhu mezi zájmem obcí zajistit dodržování pravidel silničního provozu a právem řidičů nebýt vtahován do těch rychlostních pastí. Obecní policie získaly to právo, ale řidič měl právo vědět – a tak to je, vážení, ve všech civilizovaných zemích kolem nás, dokonce i v Jižní Africe máte úseky, kde je jasně označeno, že se tam bude měřit radarem, a to je Afrika – že strážníci provádějí měření. To byly ty značky upozorňující na úseky, ve kterých strážníci měří rychlost.
Přitom – a to zdůrazňuji – na měření prováděné Policií ČR se tato povinnost nevztahovala. To znamená, že ten, kdo argumentuje tím, že se nedá měřit, není to pravda, může měřit, ale státní policie. A teď se to znova všechno vrací. Proč? Já jsem neslyšel, že ze strany občanů by byla iniciativa nebo volání po tom, abychom to znova zavedli. Proto se ptám, na čí popud, kdo, s jakým zájmem ekonomickým toto chce?
To, v čem já vidím nebezpečí, je, že tato navrhovaná úprava zvětšuje prostor pro již probíhající skrytou privatizaci výkonu státní správy, kdy obce přenechávají prosazování přestupků soukromým subjektům. Tyto subjekty obcím pronajímají měřící zařízení za obvykle nadpoloviční podíl na vybraných pokutách. Je správné tyto tendence podpořit? Chce to ČSSD?
Pokud je cílem měření rychlosti prevence nepřiměřeně rychlé a nebezpečné jízdy a nikoliv tedy výběr peněz na pokutách, pak by měly značky určitý nezpochybnitelný preventivní význam.
Ale nepředložila se tady žádná změna. Žádný argument, kromě účelového tvrzení, účelového tvrzení, že řidiči pak opět šlápnou na plyn, to ale ani není podloženo žádnými fakty, ani žádnými analýzami.
Soustavně, a já jsem to tady zdokumentoval, klesá počet nehod i úmrtí na českých silnicích.
Stacionární radary, jak už jsem tady řekl, jsou označeny dopravními značkami ve Velké Británii, Francii, Rakousku a tam musí být dopravními značkami značena i úseková měření.
Dostatečným výmluvným faktem, proč by mělo dojít ke zrušení těchto značek, je to, že to podpořili především ti poslanci Parlamentu, kteří jsou nějakým způsobem činní v komunální politice. Je to, nebo není to střet zájmů?“
Jedná se o citaci textu dopisu, kterým se OSBID obrátil na senátory. Senátor Dryml dále ve svém projevu použil části některých dalších rozborů a odborných textů, které naši členové publikovali na internetu nebo v časopisech.
Panu senátorovi Drymlovi jsme poděkovali za jeho odvážný postoj k této problematice.
