P.P. se údajně dopustil přestupku překročení maximální dovolené rychlosti v březnu 2008 a zaplatil pokutu. Později v roce 2010 zjistil, že získaný důkaz, totiž záznam o měření rychlosti vyhotovený údajně městskou policií, je pravděpodobně výsledkem činnosti soukromého subjektu Czech Radar, a žádal o obnovu řízení. MÚ této žádosti nevyhověl a P.P. se odvolal ke KÚ, který jeho žádost zamítl. P.P. se obrátil na Krajský soud, který rozhodl v jeho prospěch. Proti tomuto rozhodnutí podal KÚ kasační stížnost, protože P.P. podle jeho jeho názoru nesplnil zákonem stanovené podmínky pro obnovu řízení. P.P. uvedl důvody, které podle úřadu nejsou neznámé skutečnosti nebo důkazy, protože to, že rychlost v Turnově měří Czech Radar, je podle úřadu obecně známá skutečnost, která byla zmiňována v mediální kampani, kterou městský úřad vedl a tento důvod mohl P.P. uplatnit již v odvolacím řízení.
V rozsudku je citován rozsudek krajského soudu, týkající se měření rychlosti a získaného důkazu. Soud zde uvedl, že pokud bylo měření výsledkem činnosti soukromé osoby, nelze výsledek takového měření užít jako důkaz v řízení o přestupku podle zákona o přestupcích s přihlédnutím k ust. § 79 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb. Pokud by takové měření bylo jako důkazu užito, pak by se jednalo o důkaz opatřený v rozporu se zákonem, a tudíž nepoužitelný v daném řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, č. j. 1 As 12/2008 – 67, publ. pod č. 1607/2008 Sb. NSS a dostupný na www.nssoud.cz – v příloze článku). Krajský soud na základě podkladů, kter MÚ předložil, nedokázal spolehlivě určit, kdo měření prováděl, zda strážník nebo pracovník soukromé firmy. Přitom je tato otázka pro něj stěžejní, neboť doklad o naměřené rychlosti je podstatným důkazem pro skutkové závěry a pro právní posouzení věci, proto považuje tuto část rozhodnutí za nepřezkoumatelnou. Dále se soud zabýval smlouvami mezi městem Turnovem a společností Czech Radar, a z těchto materiálů vyplynulo, že osoba provádějící měření nemusí být městský strážník. Krajský soud proto uzavřel, že výkladem ustanovení zmiňovaných listin nelze dojít za daného stavu dokazování k jednoznačnému závěru, že měření rychlosti prováděl dne 19. 3. 2008 jen příslušník městské policie a nikdo jiný.
Nejvyšší správní soud při svém jednání přezkoumal tento rozsudek a neshledal vad. U měření dne 19. 3. 2008 není postaveno na jisto, zda bylo provedeno zákonným způsobem, zda městská policie disponovala předmětným přístrojem a zda v případě záznamu z měření se nejedná o důkaz získaný nezákonným způsobem.
Dále se zabýval argumentací úřadu, že P.P. mohl již v době odvolání vědět, že měřil soukromý subjekt na základě probíhající mediální kampaně. Zde soud poznamenal, že smlouvu mezi Czech radar a.s. a městem neměl P.P. k dispozici a že řidiči nelze spravedlivě požadovat, aby si zjišťoval, jaké smlouvy a s kým má obec uzavřeny. Obecná známost není dána tím, že je určitá informace zveřejněna v médiích, byť by i probíhala „mediální kampaň“ opakující určité tvrzení. Na základě informací v médiích by bylo možno pouze dovozovat spekulace o tom, že měření rychlosti nebylo v některém z případů prováděno orgány policie.
P.P. se tedy svou důsledností v tomto případě úspěšně domohl obnovy řízení. Úřad řízení o přestupku zastavil, jak jsme uvedli v minulém dílu článku. Kromě toho byla vážným způsobem zpochybněna konstrukce dosud fungující ve více městech, kdy Czech Radar formálně pronajímá městu zařízení a formálně s ním provádí měření městská policie, ve skutečnosti jsou všechny tyto činnosti včetně vystavení záznamu o přestupku v režii Czech Radar.
P.P. a jeho právním zástupcům blahopřejeme k dobře odvedené práci. Rozsudek NSS lze nalézt pod číslem 7 As 74/2010 na stránkách Nejvyššího správního soudu, www.nssoud.cz nebo v příloze tohoto příspěvku.
