V pondělí 28.10. 2013 měli členové a příznivci našeho sdružení příležitost absolvovat zajímavou přednášku o poskytování první pomoci v případě autonehod.
Není příliš pravděpodobné, že by běžný motorista přijel k nehodě s vážným zraněním, u které bude muset poskytovat první pomoc. Bezpečnost silniční dopravy je na nejlepší úrovni na mnoho desítek let, především kvůli neustále zdokonalovaným prvkům pasivní bezpečnosti automobilů. Přesto taková situace může nastat a vyplatí se být připraven.
Přednášku vedl profesionální záchranář Dan, který se školením laiků zabývá. 27 účastníků přednášky se mohlo během hodinu a půl trvajícího výkladu dozvědět následující informace:
– právní minimum
– základní pojmy z oblasti resuscitace
– specifika úrazů při automobilových nehodách
– jak přivolat záchrannou službu a udat pozici místa nehody
– na co se soustředit během přibližně 10 minut, než dorazí záchranná služba
– jak používat automobilní lékarničku a čím jí v případě nutnosti doplnit
– jak jednat s čumilya lidmi, kteří nechtějí pomoci, a naopak jak využít těch, kteří pomoci chtějí
Podnětnou součástí přednášky bylo boření některých mýtů, které byly postupným vývojem v oblasti intenzivní medicíny již dávno překonány, ale přesto jsou přiležitostně šířeny mezi veřejností nebo na nekvalitních kurzech. Dozvěděli jsme se, že riziko požáru vozidla, které nezačalo hořet bezprostředně po nehodě, je naprosto minimální a daleko větší nebezpečí představuje airbag., který může vystřelit se zpozděním. Některé citované příklady přežité praxe způsobovaly husí kůži – například přišpendlení jazyka k dolnímu rtu v případě umělého dýchání.
Během výkladu padla celá řada zajímavých otázek, které přednášející pohotově zodpověděl.
Některé techniky bylo možné vyzkoušet si i v praxi, například vytažení osoby v bezvědomí z vozidla v případě, že je to nutné, nebo masáž srdce na dobře známé pomůcce zvané „andula“.
Hlavním doporučením bylo „používat selský rozum“. Byli bychom rádi, kdyby si nejen účastníci přednášky, ale všichni motoristé v současném přeregulovaném prostředí selský rozum, případně moderněji „common sense“ uchovali a spoléhali raději na něj, než na vůli úředníků, policistů a dopravních „expertů“.
