V tomto příspěvku okomentujeme starší, ale zajímavý Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR. Rozsudek čj. 7 As 105/2010-96 ze dne 12. 5. 2011 najdete na stránkách www.nssoud.cz.
Soud vyslovil tento výrok:
Měl-li se obviněný z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011 přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, nejednal zaviněně. Odpovědnost za tento přestupek by pak u něho nepřicházela v úvahu.
K výroku se váže tento případ:
Řidič napadl žalobou rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, který zamítl odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Domažlice. Tímto rozhodnutím byl řidič shledán vinným z přestupku řízení pod vlivem alkoholu, kterého se měl dopustit tím, že řídil vozidlo, přičemž mu bylo naměřeno 0,04 promile alkoholu v dechu analyzátorem Dräger. Krajský soud rozhodl v neprospěch řidiče, ten tedy pokračoval kasační stížností k NSS a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu rozhodnutí.
Řidič vypil předchozího dne večer 6 piv. Druhého dne v poledne byl kontrolován hlídkou PČR. Řidič neabsolvoval krevní zkoušku a s výsledkem měření souhlasil.
Hodnota 0,04 promile byla stanovena již po odečtení hodnoty 0,24 promile, která je součtem toleranční odchylky analyzátoru 0,04 promile a hodnoty 0,2 promile (viz Metodika k usměrnění správních činností…) Ta je považována za hladinu, která může být způsobena i jinými vlivy, např. přirozenou hladinou alkoholu v krvi, požitím ovocného kompotu nebo přípravku proti kašli či rýmě-samozřejmě při požití v běžném množství. O samotné měření a jeho výsledky nebyly důvodné pochybnosti.
Soud rozebral pojem přestupku.
Podle § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Podle § 4 přestupkového zákona je pak přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
V případě řidiče se uplatnil bod a), protože řidič věděl, že v době ne zcela vzdálené řízení vozidla požil alkoholický nápoj. Prokazování, které státní orgán učinil, se proto mělo zaměřit na přiměřenost důvodů, pro které se domníval, že již není pod vlivem alkoholu.
Kdyby například řidič pil alkoholické nápoje krátce před jízdou a v dostatečném množství, nemohl by se rozumně domnívat, že by za tak krátkou dobu jeho tělo alkohol odbouralo a důvody, pro které spoléhal na to, že neporuší zákonem chráněný zájem, by nebyly přiměřené. Naopak pokud by se s ohledem na množství zkonzumovaného alkoholu, nějakou předchozí zkušenost apod.mohl rozumně domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, zavinění by u něho nebylo dáno, a tedy by ani nepřicházela v úvahu jeho odpovědnost za přestupek.
Nejvyšší správní soud podotkl, že opačný výklad, a sice že již samotná přítomnost alkoholu v krvi ve výši přesahující fyziologickou hladinu postačuje k závěru, že stěžovatel naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, by byla v zásadním rozporu se základní zásadou přestupkového práva spočívající v odpovědnosti pouze za zaviněné jednání. Fakticky by vedla k zavedení objektivní odpovědnosti za přestupek.
Správní orgány tedy nezjistily dostatečně skutkový stav, neboť v jejich rozhodnutích absentují skutková zjištění a úvahy, zda stěžovatel jednal zaviněně. Skutková podstata, z níž krajský úřad v napadeném rozhodnutí vycházel, tak nemá oporu ve spisech. Krajský soud proto pochybil, když napadené rozhodnutí správního aproboval.
Výrok soudu obsahuje i určité doporučení řidičům. Ti by měli vycházet z údajů, které jsou obecně dostupné a určené řidičům nacházejícím se v takové situaci. Právě na základě takových údajů si řidič může a má činit úsudek o tom, zda ještě je pod vlivem alkoholu z alkoholických nápojů, které požil, a zda tedy již může řídit vozidlo. V případě, že učinili taková opatření a jejich důvody domnívat se, že již nejsou pod vlivem alkoholu jsou přiměřené, nedopouštějí se přestupku. Přiměřenost těchto důvodů by měl zkoumat správní orgán.
Celé znění rozsudku najdete pod jednacím číslem 7 As 105/2010-96 na stránkách Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz) nebo zde.
